Polobozi se stále potřebovali dostat z ostrova Kirké a čím déle setrvávali, tím víc se titáni zabydlovali na Olympu. Rozhodli se proto zkusit využít napravených vztahů s čarodějkou a požádat ji o průchod z ostrova pryč. 

Kirké souhlasila. Avšak za podmínky, že nejprve zbaví východ ostrova stáda začarovaných bizonů, kteří spásaly ambrózii z nižších stromků v jejím kouzelném sadu. Bizony prý poslali titáni, aby jí škodili za to, že se v poslední válce spojila s bohy. Výprava přijala. Ne, že by měla příliš na výběr.

Když však hrdinové dorazili brzy ráno k sadům, zjistili, že úkol bude náročnější, než jak ho Kirké podala. Rozdělili se do menších skupin a každá vyslala bohyni Artemis prosbu o šťastný lov. Bizoni z dálky vypadali klidně a spoustu z nich bylo ulovit snazší, než kdokoli očekával, snad i díky požehnání Artemis. Ale někteří se nedali jen tak a poobohům pěkně zavařili. Nakonec se ke Kirké všichni vraceli celí zablácení, avšak se splněným úkolem.

Čarodějka se jen zběžně zasmála stavu, do nějž její úkol výpravu dostal, a pak už se po jejím boku rychle začala mihotat stěna jako cosi někde napůl cesty mezi zrcadlem a vodní hladinou. Portál pryč z ostrova. Nikdo dlouhou neváhal.

Lesy, do nichž polobohy Kirké přenesla, rychle poznaly Artemisiny děti. Očividně totiž nebyli jediní, kdo s  čarodějkou vyjednával, a podíl na jejich návratu měli i samotní bozi. A jedna bohyně obzvlášť. Její mihotající postava šla výpravě naproti přes lesní podrost úplně beze zvuku.

Zbytek dne polobozi strávili v Artemisiných lesích a učili se, jak lovit a jak od zvířat přebrat jejich schopnost se plížit, splynout s okolím, vybrat si stezku… Vše, co se dalo, aby byli lépe připraveni na nadcházející střet.

Večer výprava zapálila velký oheň, u něhož dlouho prozpěvovala a tiše posílala modlitby za návrat na Olymp a poražení titánů.