S ranním sluncem se výprava, nyní už včetně všech bohů, polobohů, bůžků a mytických bytostí, dostala na vrchol Olympu. Chrám vypadal pořád stejně, ale v jeho podstatě jakoby se skrývalo něco starobylého a pokřiveného. Nikde nezněla hudba a slunce sem prosvítalo jen mdlé. Celý domov bohů se hemžil titány.

Kolem dokola obklíčeného chrámu rychle probleskl Apollónův signál a na Athénin povel vystřelily první šípy, za nimiž se táhla tenká kovová vlákna od Héfaista. Ta se propletla nad chrámem a na hlavicích pokračovala dál, dokud se na protilehlé straně nezabodla do země. Síť obepínající dóm začala žhnout pod Diovou silou a jak se hroutila, pronikala dovnitř Hádova temnota, která titány oslepila.

Všude se rozezněl hřmotný poplach a nastoupil chaos bitvy. Projít zbývajícími obrannými kouzly titánů nebylo snadné. Héfiaistova brnění se rozehřívala a ne úplně zřídka někde povolila. Příval polobohů a bohů však neustával a s každým dalším bylo snazší a snazší se do chrámu dostat. Pod obrovskou přesilou titáni jeden po druhém padali, až jich zbyla jen hrstka, která se rozhlédla po Olympu, svých poražených příbuzných a otočila se na útěk.

Když už bozi znovu drželi Olymp pevně ve své moci, vyrazili hrdinové pronásledovat prchající titány. Ti se rozutekli všemi směry a jejich konec nebyl hrdinný. Zesměšněni a potupeni skončili znovu uvězněni v Tartaru. Deméter se oháněla srpem jakoby byly žně, až z obrů nezůstalo téměř nic a do tohoto nic její dcera Persefona vysadila své oblíbené noční květy, načež požádala posli svého muže, aby ji s matkou odnesli zpět na Olymp.

Tam se mezitím pustil do práce Dionýsos, jehož dobrá nálada byla neskutečně nakažlivá. Dokonce tolik, že i přes naprosté vyčerpání dokázal ve všech přítomných vykřesat chuť slavit. Stále trochu posmutněle zšedlé sloupy chrámu ovinula viná réva, jakoby se snažila kameni říct, že všichni už jsou doma, a vzduchem se začala proplétat jásavá melodie od Apolla. Zamračeným nebem se začalo znovu protrhávat slunce a než se kdo stačil nadat, byli všichni usazeni u dlouhatánského stolu, který přetékal jídlem a pitím. A tak se pod Dionýsovou taktovkou rozběhla oslava návratu na Olymp.

Táhla se dlouho a když už všichni byli plni k prasknutí, uvolila se Hestia k návratu do svého ohniště, kolem nějž se osazenstvo spokojeně usadilo. Běžně by snad polobozi něco málo hodili do ohně jako oběť bohům, ale nyní s nimi bozi seděli kolem toho samého ohně. A tak místo toho rozdala Afrodita každému jednu svíčku, kterou zažehli ohněm Hestie, načež svíčkami obklopili celý chrám. Každý svou svíčku usadil na vybrané místo, tam, kam měl pocit, že patří, a v jejích plamenech uschoval vděk za svůj návrat a své vlastní místo na Olympu. S každou svíčkou se na dělalo o něco tepleji a útulněji, až zmizela i poslední stopa titánů.

A když už se všem začal klížit víčka, ulehli ve světle svíček, které halilo každý sloup a stín do mihotavé náruče, a nechali si zdát o příštím dobrodružství a výpravách