Ahoj kdokoli, kdo jsi našel tyto řádky.

Rozhodl jsem se psát deník trosečníka, abychom uchovali vzpomínky na vše, co se nám událo. Pokud toto čteš, znamená to, že jsme byli zachráněni, nebo jsi dalším nešťastníkem, kdo se nedobrovolně zatoulal na tento ostrov uprostřed ničeho.

Ale hezky od začátku....

Byla sobota 15.07.2023, kdy se cestující připravovali na krásnou poznávací dovolenou na Tahiti. Na Větrnické letiště se kolem druhé hodiny všichni začali sjíždět ze všech koutů republiky. Z Červené Vody jel obecní minibus a z Brna vedla výpravu hlavní stevardka Verča vlakem. 

Po příjezdu všichni cestující dostali přidělený pokoj, než nastoupí do letadla a vyrazí na dlouho cestu. Ještě před večeří se cestující seznámili s členy letecké společnosti Volným pádem s.r.o.. Hlavní pilot letadla představil celou posádku kokpitu, letové kuchařky, zásobovače, finančníka letadla i zdravotníka. Také představil stevardy (vedoucí) a delegáty (instruktory) jednotlivých sektorů v letadle.

Kopilot Vojta rozdal každému cestujícímu letenku. Nízkonákladová letecká společnost Volným pádem s.r.o. bohužel moc neinvestovala do svých IT systémů, proto byla většina lístků zmatená a zamíchaná. Cestující trochu brblali něco o stížnosti a refundacích, ale nakonec každý našel svoji letenku. Při bezpečnostní kontrole museli pasažéři předložit čtyřmístný kód pro vstup. Všem jsme ho posílali SMSkou, nikdo jej neměl, zvláštní... Naštěstí fungovaly informační kiosky, kde delegáti rádi pomohli.

Při průchodem bezpečnostními rámy byly pasažérům zabaveny veškeré zbraně, neodvolené kapaliny, a dokonce i dvě morčátka. 

Před vzletem byli cestující seznámení se základy chování v letadle, o únikových východech, nebo o zákazu kouření. Vzlet byl hladký, ikdyž piloti měli nalétáno jen pár hodin s RC modelem letadla. (No ani do zaškolení společnost moc neinvestovala... škoda, mohlo být všechno jinak...)

Spousta hodin v letadle, tak jsme se všichni začali seznamovat, přecijen jsme spolu měli strávit několik dní na dovolené, ani nevíte, jak se to později hodilo. 

Večer se v letadle podával buřtguláš s chlebem, aby nebyl hlad. Zbytek dne už strávil každý po svém, hrály se hry, chodilo se po letadle, nebo jen tak odpočívalo.

Když už byla noc, posádka rozhodla o zhasnutí všech světel, aby mohli cestující v klidu spát...

Píšťalka a nástup! Něco se asi děje!

Piloti urychleně rozdali pokyny k připoutání se v sedačkách. Blíží se bouře! Piloti obratně vedli letadlo okolo bouře, sem tam blesk, sem tam turbulence. Když už si všichni mysleli, že je vše za námi, všimli jsme si v kokpitu velkého červeného tlačítka. Říkali jsme se, že by to mohl být klakson. Na oslavu jsme tedy zkusili zatroubit.

SAKRA! VYPNULY SE MOTORY!

Já i kopiloti jsme začali panikařit, motory se nedařily nastartovat a celé letadlo se začalo nebezpečně naklánět. Několik minut se nám dařilo letadlo nějakým způsobem řídit, ale to nám nevydrželo dlouho. Za chvíli jsme nad strojem úplně ztratili kontrolu a řítili jsme se Volným pádem (s.r.o.???) do temnoty. Řev neřízeného letadla bolel v uších, všichni hrozně křičeli a měli strach.

A potom přišel náraz...

Štěstí v neštěstí, letadlo spadlo do vody, zatím plavalo, ale za chvíli se pomalu začalo plnit vodou z únikového východu, který mezitím otevřela posádka, aby mohli cestující bojovat o holé životy v mořské vodě. První vyskočil kopilot Vojta, aby dal směr, kam budeme plavat dále, naštěstí jsme spadli nedaleko tohodle zatracenýho ostrova! Další šli všichni výletníci, stevardi a delegáti. Hlavní pilot všechny tlačil z letadla ven, takže skákal i zdravotník, finančníci i kuchařky. Nakonec skákala hlavní stevardka s kopiloty a poslední opustil palubu hlavní pilot letadla Zbyněk.

Na pláži jsme provedli rychlé sčítání, všichni cestující se zachránili...

I když teď už jsme spíše TROSEČNÍCÍ!

První noc jsme se uložili pod palmami...

Zbyněk Liška

Bývalý hlavní pilot letadla, Trosečník...