Prej dobrý ráno,

Tak tohle snad ani nemůžou cestující, myslet vážně. Ikdyž… Teď vlastně TROSEČNÍCI. S úsvitem teprve poznáváme, kde jsme a jaké jsme měli obrovské štěstí, že jsme hrozivý pád letadla všichni přežili. Při procházce po pláži sleduji, jak se otřesení trosečníci shlukují, aby probrali události včerejší noci. Stevardi a delegáti zkouší pozvednout náladu drobnou rozcvičkou, daří se. První úsměvy dávají jasně najevo, že mohlo být i hůř.

Bohužel nemáme moc zásob, vše, co jsme měli, zůstalo v letadle, které leží několik metrů pod hladinou. Piloti všechny vyzvali, aby vyrazili po pláži a z trosek vybrali něco k jídlu. Jaké překvapení, že v troskách našli vánočku, šunku, sýr, ale dokonce i palačinky s nutelou, nebo lupínky s mlékem. A my nemáme ani příbory…  Ironie osudu…

Stevardi zatím našli černou skříňku. Palubní personál s nadšením přehrál celou hrůznou scénu. Když se vyply motory nastala naprostá tma a panika. Všichni byli bičování větrem, letadlo škrtalo o vrcholky palem a dokonce proletěli i papouščím hnízdem. Každá z událostí nechala na členech posádky nějaký ten šrám (nebo rozbité papouščí vejce!). Po rekonstrukci katastrofy nezůstal jediný člen posádky bez poskvrny. Jejich hrdost a paličatost zůstává

Kvůli dalšímu přežití jsme raději trosečníky rozdělili do šesti skupin, které budou lépe spolupracovat. Každá skupina si vymyslela svůj název, bojový pokřik a vlajku z košil, které vyplavaly na pobřeží.

V dalších dnech budou o přežití bojovat:

Lemuřáci

Lachtani

Balvani

Trosky

Klub malých kolonistů

Koko Džambo

Kuchařky zatím na slunci ohřály zbytky z palubní stravy – plátek s rýží. Na tu bídu okolo to bylo výborný. V dalších dnech se už budeme muset pro jídlo trochu víc otáčet.

Kopilot Vojta vymyslel zábavu na rozptýlení. To byste neuhodli. Z vylovených toaleťáků trosečníci stavěli věž, zkoušeli hada, nebo třeba postavit nové letadlo. Tak s tímhle fakt neodletím. No neva, aspoň máme s čím chodit „pod lopatku“.

Před večeří ještě stihli stevardi s delegáty zabojovat o týmová trika ala „co zbylo do barvy“. Nejúspěšnější si mohli barvu vybrat jako první, na posledníčky triko prostě zbylo.

Večer jsme se chtěli ještě trochu pobavit u ohně, mělo to ale háček. NEMÁME OHEŇ! No nevadí, zazpívali jsme pár známých písniček u studené hranice dřeva, kterou s velkým humorem piloti omotali vánočními světýlky. Kdo si tohle vozí na Tahiti? Snad to do příště vylepšíme.

A za tmy zase pod palmy, snad mě dneska nebude otravovat ten krab ze včera… Nebo ho chytím a zítra bude snídaně jak v první třídě…