Tak zase ahoj deníku trosečníka,

Dneska jsem vyrazil po ostrově a okolí abychom s finančníkem našli nějaké zásoby. Hledali jsme celý den a taky jsme toho spoustu našli, právě proto udělala celý zápis hlavní stevardka Verča.

Čau nálezci deníku!

Já su Verča (pocééém), bývalá hlavní stevardka havarovaného letu na Tahiti naší letecké společnosti Volným pádem s.r.o. Chtěla bych se tady hrozně vypisovat o pádu a prvních dnech, ale co listuju deníkem zpátky, tak se tady hlavní pilot docela rozepsal.

Takže jen v krátkosti: Při pádu jsem byla na cestě do kabiny, těsně před nárazem se mi podařilo připoutat se do sedadla pro stevardy. Jinak bych asi nepřežila. Povedlo se mi při vyskakování z letadla zachránit nějaké zásoby na první dny. Hodně jsem pracovala s lidmi, abych je uklidnila a sama se snažím aktivně zlepšovat náladu spolu-trosečníkům.

A teď co se dnes dělo…

Ranní rutinu, kdy se myjeme v moří a snídáme zbytky přehlušily první boje o oheň a hlavně teplé jídlo. Trosečníci se začali prát v boji Trosečník proti trosečníkovi při hře Hutututu. Pár raněných odběhlo ke zdravotníkovi. Našel parádní bezdrátový zvonek, takže nemusí furt sedět u lékárničky. Jen dnes by asi raději ten zvonek rozšlapal.

Souboje trvaly až do oběda, kdy jsme na ohni s holkama upekli nalovené rybky. A k nim zase ty divný hlízy, co chutnají jako zemáky.

Pak přišel docela hic tak jsme chladili trosečníky. Nějaký polejvání, vodní pistole, co jsme našli v kufrech a tak.

Zbytek dne jsme strávili plánováním našich dočasných osad při hře Živí osadníci z Katanu. Trosečníci si bláhově plánují radnicu, Řezníka, nebo třeba sklady na obilí.

Až do večerky se nic zvláštního nedělo. Vytáhli jsme hry, pálky, chůdy a blbli jsme na pláži.

Tím můj dnešní zápis končí.

Verča

Bývalá hlavní stevardka letadla