Štěstí. Přesně tímhle slovem bych popsal dnešní sedmý den na ostrově. Každý den prozkoumáváme s bývalými pasažéry další části ostrova. Každý den najdeme něco zajímavého. Nové zásoby ovoce, Nová koupací jezírka, nebo třeba to, co jsme našli dnes…

Bylo brzo ráno, většina trosečníků ještě spala, když jsme se s kopiloty Jirkou a Vojtou vydali do hlubin pralesa. Po chvíli jsme byli v neprozkoumané části ostrova, kde byla zvláštní měkká hlína. Perfektně se do ni otiskovaly naše stopy v botách. Po chvíli prohledávání jsme se začali vracet stejnou cestou zpět na pláž do tábořiště.

Moc jsme se nesoustředili, až nám do očí padl ten detail… Mezi našimi stopami v botách se objevily STOPY BOSÝCH NOHOU! Někdo nás asi sleduje… Nebo přinejmenším šel stejnou cestou jen pár chvil po tom, co jsme prošli my.

Hned jsme věděli, že nejsou naše, všichni jsme měli „pevnou“ obuv. Bosky jsme z bezpečnostních důvodů nechodili, nikdy nevíte, kdy tady šlápnete na jedovatého hada, nebo pavouka. Závěr byl jasný… NEJSME NA OSTROVĚ SAMI!

Spěchali jsme do tábora. Když jsme to řekli trosečníkům, zavládl zmatek, někdo chtěl jít hledat jejich osadu, někdo se chtěl raději schovat. Každý měl svoji pravdu. Ale jestli o nás už vědí…

Nakonec jsme se rozhodli vyrazit hledat ty, kdo stopy v pralese udělali. Protože už je v pralese spousta různých cestiček a my nejsme zrovna kovaní stopaři, rozhodovali jsme se pomocí náhody. Na křižovatce si trosečníci hodili kostkou, hodili kartou, nebo třeba dali kámen, nůžky papír, aby se rozhodli kam odbočí. Odbočit vlevo, nebo vpravo? Podél řeky, nebo podél skal? Po několika hodinách bloudění po ostrově našli trosečníci hned několik osad, ale hodně jsme se báli. Prozatím je nebudeme kontaktovat…

Při bloudění ostrovem jsme taky našli louku, na které se pásli pamuti a pabizoni. Po těžkém boji jsme jich několik ulovili a postupně je odnesli zpět na pláž. Když budeme dobře hospodařit, o maso nouze nebude. A to je super! Z těch kokosů už mi začíná hrabat…

Celé odpoledne až do večera jsme obcházeli osady domorodců a snažili se zjistit co nejvíce o jejich životě. Viděli jsme jak vaří, hrají si se svými dětmi, staví chýše… Byli jsme jako opravdoví špióni.

Večer jsme se už jen flákali na pláži, dostavovali přístřešky, kopali studny… a dobře se bavili. Ještě, že nám moře vyplavilo i míče a pálky.

Zbyněk Liška

Bývalý hlavní pilot letadla - Trosečník