V táboře začínalo být znát, že se výprava blíží vrcholu Olympu. Božská ochranná kouzla, která nad táborem vždy visela, teď na všech ležela jako deka. Polobozi, menší bůžci i mýtické bytosti se odhodlaně cvičili od rána do večera, ale dobře věděli, že všechen výcvik světa jim bude beze zbraní k ničemu. Proti titánům totiž bežné zbraně nic nezmohou a má-li polobůh mít šanci zasadit ránu, musí být jeho zbraň očarovaná. A to samé platí i pro jeho brnění. Jenže Hefaistovi došel kov i kováři. Navíc nechtěně přisypal přespříliš sušeného Aresova ichoru do ohně a v jeho dílnách došlo k menší explozi.

V provizorních přístřešcích, které zastupovaly původní dílny, žhnula výheň za výhní, ale neozývalo se žádné cinkání kladiv o kov. Jako první na seznam tedy polobohům přistály služby, při nichž pomáhali Hefaistovi namísto kyklopů, kteří si všichni naprosto vyčerpaní museli jít odpočinout. Tahali kov sem a tam a sem a tam, až jim z toho oči přecházely. 

A když už nebyl další kov, který by mohli tahat, přišlo na dílny. Bez nich totiž bůh kovářů nemohl v práci pokračovat ať byli kyklopové po zastoupení polobohy odpočatí, jak chtěli. Athéna, která by se jakožto patronka architektů úkolu běžně zhostila, zrovna vedla už několikátý den v kuse válečnou poradu s Diem, Aresem, Poseidonem a Hádem a konec jejich mudrování byl v nedohlednu. Padlo tedy opět na polobohy se s výzvou popasovat. 

V táboře byla ochranná kouzla všudypřítomná a těžká, ale to pořád nebylo nic proti tomu, jaké to bylo za táborovými hranicemi. Postavit božskou dílnu není jen tak a už vůbec ne s ochrannými kouzly, kterými se polobůh brodí jako medem. A kdo by byl řekl, co všechno je v takové dílně potřeba! 

Na konci výstavby padli všichni polobozi do postelí a všichni nebývale čerství kyklopové se znovu pustili do práce. Po náročné práci zněly rány do kovadlin jako ukolébavka a hrdinové spali skoro dřív, než se jejich hlavy dotkly polštářů.